Tyranie okamžiku - Thomas Hylland Eriksen

Mgr. Martin Kosek, MBA

Pár poznámek z knihy Tyranie okamžiku - pohled kulturního antropologa na dnešní svět s ohledem na řízení času. Pokud se zajímáte o problematiku TIMEMANAGEMENTU, může to být zajímavé i pro Vás.

PŘEDMLUVA
Sám autor popisuje svůj problém, kdy chtěl napsat vědeckou práci, avšak se k tomu vůbec nedostal - dělal vše možné: emaily, vyhledávání na internetu, návštěvy apod. Tak vlastně začala vznikat jeho kniha - začal psát studii o to, proč nedokázal napsat vědeckou práci, respektive proč je dnes problém nějakou studii napsat. Paradoxně tak vlastně vědeckou práci napsal.

1. KAPITOLA - ÚVOD
Zde autor navazuje na to, jak začal v textovém editoru psát poznámky o "Diktatuře okamžiku," což byl původní název. Již v úvodu se několikrát objevuje otázka "času a technologie". Jinými slovy: jak technologie ovlivňuje náš život a vnímání času.

Podle autora (str. 12) je základním východiskem této knihy: "tvrzení, že záplava informací v naší hektické době postupně zaplňuje každou volnou skulinu, a hrozí tedy, že se život promění v hysterický sled překypujících okamžiků, kde nebude platit žádné před a po, kde zanikne rozdíl mezi tady a tam". → obecně lze říci, že jeho kniha řeší vztah: společnost, kultura, technologie (toto členění však sám autora uvádí až později, a to na str. 37). 

Dále pak Eriksen pokračuje, že v jistém smyslu dochází i k ohrožení "tady a teď" - je toho mnoho, co přichází a je tudíž těžké žít v přítomnosti, tzn.: nežijeme tady a teď, ale již přemýšlíme, co bude (tuto skutečnost lze z psychologického pohledu vztáhnout k A typu osobnosti, dále pak, že v rámci mnoha psychoterapeutických směrů, které vycházejí z humanistické tradice, se právě snažíme o zaměření na tady a teď u našich klientů).

Důsledkem zmíněných skutečnosti (tedy splývá tam a tehdy a nežití ani tady a teď) je podle Eriksena: "ohrožení budoucnosti i minulosti jako mentálních kategorií".

Kniha podle autora (str. 13) pojednává o informační společnosti (což je jedno ze sociologických označení soudobých společností - blíže o tom pojednává například Petrusek ve své knize Soudobé společnosti). Dochází k ekonomickému růstu společnosti a objevují se technologie, které mají šetřit čas a zvyšovat efektivitu práce, což společnosti přináší zvyšující se bohatství. Tyto technologie umožnily pracovat výkonněji a volný čas by pak měl člověk věnovat jiným aktivitám.

Právě k předchozímu řečenému Eriksen dodává: "delší dobu mám tušení, že ve větší míře způsobily opak" (str. 14). Díky tomu vznikají otázky typu: "Proč máme naopak času méně, nikoliv více?"

2. KAPITOLA - INFORMAČNÍ VĚK A JEHO PRŮVODNÍ JEVY
Dle Eriksonova vidění světa nevzniklo 21. století v roce 2000, ani 2001, ale v roce 1991, a to na základě 3 převratných událostí:

1. Rozpad Sovětského svazu: zmizelo tak základní uspořádání a boje mezi USA x SSSR
2. Rozpad Jugoslávie a války, které následovaly: kolektivní identita není dána jednou provždy, respektive se suverenitou státu nelze počítat
3. Start internetu: demokratický a decentralizovaný systém + neustálá změna → to, co je tam dnes, nemusí být zítra = neustálá změna se stala pravidlem.

Následuje vymezení Informační společnosti: informační technologie hrají klíčovou úlohu ve všech typech výroby (takto definuje). Je třeba odlišit informační společnost od společnosti Postindustriální (dle Eriksena jsou tyto pojmy často zaměňovány). Postindustriální společnost totiž lze definovat jako společnost, kde nejdůležitější produkt jsou informace, nikoliv průmyslové výrobky.

Tyto myšlenky pak dále rozvíjí:

• všichni obyvatelé získávají stále více informací, proto je stále těžší udělat si na dobu nějaký jasný názor (s. 33)
• USA x SSSR: tyto země tvořily jasné protipóly, dnes již tyto protipóly nejsou, je pouze jeden pól; dnešní doba je charakterizována pojmy těmito pojmy: otevřenost, různorodost, stírá se diferenciace pohlaví, věku apod. Nová doba je jak osvobozující, tak frustrující; existují nové formy zranitelnosti: syntetické drogy, vražedné zbraně apod.
• Další pojem, pomocí kterého můžeme charakterizovat společnost je multietnická realita: ta představuje novou existencionální síť, tzn.: lidé musí měnit svoji identitu, reagovat na změnu: chybí jim stabilita, předvídavost a svoboda volby (lidé musí neustále něco volit).
  

Eriksen uvádí, že se hovoří o dvou revolucích dnešní doby:
1) multietnická a 2) elektronická → díky nim není identita vázaná na tradice → dnešní dobu můžeme charakterizovat pojmy: proudění, pohyb, nejasné hranice. Ve své knize uvádí typické příklady dichotomie, které vystihují minulost na jedné straně a na straně druhé současnost:
známé x nové; jistota x svoboda; komunitarismus x liberalismus; společenství x jedinec; kořeny x mobilita; tradice x impulzy; fundamentalismus x ambivalence; minulost x budoucnost, stabilita x změna; zralost x mládí.

Díky výše uvedenému v dnešní společnosti chybí následující:
pomalý čas, jistota, předvídatelnost, sounáležitost, jednoznačná identita, přehled, pochopení a souvislosti, čisté životní prostředí, kumulativní, lineární a organický růst, pravé, které nejsou ironické nebo inscenované médii.

Na str. 37 pak Erisken píše, že jeho kniha řeší: vztah mezi technologiemi, společností a kulturou.

3. KAPITOLA: VĚK KNIH, HODINEK A PENĚZ
- s. 52: Modernita synchronizuje a standardizuje velké množství lidí - jednotný čas, peníze (jako ekonomická transakce) - tím vzniká sociální komplexita - pomocí nástrojů (měřený čas, písmo, peněžní ekonomika) se může vztahovat na další miliony lidí, aniž by se musel systém měnit či reorganizovat.

4. KAPITOLA: RYCHLOST
Eriksen hovoří o neustálém zrychlování společnosti - zmiňuje například Paula Virilia a jeho dromologii, což je věda o rychlosti a akceleraci, kdy akceleraci dává Virilio do souvislosti s nejistotou. Porovná zde Paula Virilia a Marshalla Mc Luhana (teoretik médií, ze kterého Virilio vychází, i když spíše jako kritik).

Mc Luhan hovoří o globální vesnici, což je vlastně optimistický a pozitivní náhled na příchod elektronických médií.

Paul Virilio hovoří o globálním velkoměstě, které je charakteristické anonymitou, dezintegrací - všichni komunikují se všemi, ale vlastně nikdo nekomunikuje s nikým.
Pesimismus Virilia odkazuje k pracím klasické sociologie - tj.: Tönnies a Simmel - Tönnies se vyjadřoval znepokojeně, zatímco Simmel nadšeně o anonymitě velkoměsta a individualismu.

s. 61: Život v 2. pol. 19. stol. vnímá Eriksen jako splašený, nervózní a anonymní. Akceleraci v 19. stol. způsobila průmyslová revoluce; v 21. století to byly informační technologie.
Rychlost popisuje Eriksen jako návykovou látku - uvádí různé příklady: dopis x email (dříve čekání nevadilo, dnes velká netrpělivost, když se nechce odeslat ihned). Hovoří, že rychlost vede ke zjednodušení (neposlechnu si celou skladbu, ale pouze zkrácenou verzi); ztrátě přesnosti (zprávy v médiích - jsou sice rychlé, ale velmi nepřesné), potřeba více prostoru (pro auta větší silnice, pro PC větší paměť), rychlost je nakažlivá (provedu rekonstrukce koupelny, následně chci další části bytu; nespokojenost při načítání stránek atd.)
V souvislosti s novými technologiemi ukazuje, že "něco se nám vymklo z ruky" - neustále požaduje: větší kapacitu a větší rychlost.