Recenze - KRATOCHVÍL, Stanislav. Skupinová psychoterapie v praxi

Mgr. Martin Kosek, MBA

Recenze knihy Stanislava Kratochvíla.

ÚVOD
Cílem této práce můžeme vymezit jako vhled a základní seznámení se skupinovou psychoterapií dle publikace Stanislava Kratochvíla s názvem Skupinová psychoterapie v praxi. Je nutné již v počátku práce upozornit, že popis jednotlivých kapitol i samotných technik bude skutečně pouze orientační, a to s ohledem na rozsah práce a zadání této práce.

Tudíž nebude možné se věnovat této rozsáhlé publikaci, respektive problematice skupinové psychoterapie příliš podrobně věnovat. Práci jsme pojali spíše jako samotné seznámení s výše jmenovanou knihou profesora Kratochvíla a některým stěžejním tématům, které v ní jsou popsány.

ZÁKLADNÍ PŘEDSTAVENÍ AUTORA
Profesora Kratochvíla není zřejmě třeba nijak výrazně dopodrobna představovat. V České republice lze jeho osobu považovat za jednoho z čelních představitelů dnešní psychologie a psychoterapie. Svoji odbornou erudici dokazuje i řadou autorských knih. Pro představu lze zmínit ty nejznámější: Základy psychoterapie, Skupinová psychoterapie v praxi, Sexuální dysfunkce nebo například Klinická hypnóza.

Mimo autorských publikací působil S. Kratochvíl u řady odborných knih jako jejich spoluautor, recenzent či odborný konzultant. Jméno Stanislava Kratochvíla je spjato hned s několika oblastmi působení. Můžeme jmenovat jeho pozici vedoucího klinického psychologa v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, dále činnost profesora klinické psychologie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, stejně tak jeho roli vedoucího či garanta mnoha psychoterapeutických výcviků, včetně výcviků hypnoterapeuticky orientovaných.

ZÁKLADNÍ PŘEDSTAVENÍ PUBLIKACE
Publikace Skupinová psychoterapie v praxi je rozdělena do dvou hlavních částí. První část je nazvána "základy," druhá "zkušenosti". Nejprve se budeme věnovat první části, tj. základům. V "základech" jsou objasněny principy, složky, metody, techniky a účinné faktory skupinové psychoterapie.

Konkrétně se profesor Kratochvíl nejprve věnuje faktoru skupinové dynamiky v rámci terapeutické skupiny. Postupně analyzuje cíle a struktury skupiny a dále řeší normy a jednotlivé role ve skupině. U skupinové dynamiky se profesor Kratochvíl nemohl vyhnout analýze pojmů, jako je koheze, tenze, projekce a rovněž jak dochází k tvorbě podskupin, včetně toho jak tyto podskupiny ovlivňují samotné fungování terapeutické skupiny.

Kapitola skupinové dynamiky je dovršena částí věnované čtyřem stádiím vývoje uzavřené skupiny, jejich popisu, ale i možnosti ovlivňování těchto stádií. V druhé kapitole patřících do "základů" je řešena otázka organizace terapeutické skupiny. Zde je postupně probírána problematika počtu osob, délky trvání jednotlivých sezení, ale i celkové délce terapie.

Dále se autor věnuje důležitosti přípravy na skupinovou psychoterapii, stejně tak vlivu prostředí a zahájení terapie či případnému začleňování nových pacientů do skupiny. Každá skupina, ať už se jedná o sociálně-psychologický výcvik či psychoterapeutickou skupinu mají určité zásady, které zde autor též rozebírá.

Ve třetí kapitole autor rozebírá roli terapeuta a způsob veden skupiny. Autor zde klasifikuje pět rolí - aktivního vůdce, analytika, komentátora a autentické osoby. Dále autor poukazuje na další možnosti z pohledu terapeutického vedení skupiny, a to jak na funkci, respektive využití koterapeuta, tak na možnost fungování skupiny bez terapeuta, účast zapisovatele a nečlenů skupiny.

Čtvrtá kapitola se zabývá průběhem skupinového sezení. Autor nejprve popisuje šest skupin a seznamuje čtenáře s průběhem jejich setkání. Následně vysvětluje, jak lze skupinové sezení klasifikovat, a to hned z několika hledisek: plánovanost programu, strukturovanost skupinového sezení, způsob zahajování, využívání speciálních technik, orientace na skupinové sezení, preferované psychické procesy, způsob ukončení sezení a teoretická koncepce.

Úvodní a pomocné techniky jsou řešeny v páté kapitole. Autor nás zde se seznamuje jak s úvodními technikami na rozehřátí - tj. pohybové techniky, fantazijní techniky a psychoterapeutické hry - tak nezbytné pomocné techniky, které slouží k podněcování diskuze, zaměření se na pocity a vztahy. V této kapitole najdeme i hraní rolí (psychodramatické techniky) a část nazvanou Manipulace atmosférou skupinového sezení.

V šesté části Kratochvíl rozebírá orientaci skupinového sezení, kterou člení na biografickou, tematickou a interakční. Současně uvádí srovnávání těchto orientací a jiná možná hlediska. Sedmá kapitola s názvem speciální skupinová sezení přibližuje různá terapeutická zaměření a jejich techniky. V části psychodrama najdeme popis a vysvětlení technik jako je monolog, dvojník a alter ego, zrcadlo atd. Psychogymnastika, další možné terapeutické zaměření, které v publikaci najdeme. Zde se autor věnuje části průpravné, pantomimické i závěrné.

Dalšími terapeutickými postupy, které autor v této kapitole přibližuje, jsou projektivní arteterapie, muzikoterapie, setkání a podrobněji se věnuje nácviku sociálních dovedností, ve kterém řeší nácvik vciťování, nácvik sebeprosazení a nácvik řešení problémů. Abychom dokončili popis první části s označením "základy," zbývají nám ještě dvě kapitoly - osmá a devátá.

Osmá část se zaměřuje na druhy výroků ve skupinové diskuzi. V zásadě lze říci, že osmá část je rozdělena do dvou dílčích subčástí. Jde o výroky pacientů a výroky terapeuta. Devátá kapitola se věnuje účinným faktorům ve skupinové psychoterapii. Zde autor rozebírá členství ve skupině, emoční podporu, pomáhání jiným, sebeexploraci a sebeprojevení, odreagování, zpětnou vazbu a konfrontaci, náhled, korektivní emoční zkušenost, zkoušení a nácvik nového chování, získání nových informací a sociálních dovedností. Kapitola je zakončena významem jednotlivých, výše jmenovaných faktorů.

Druhá část "zkušenosti" obsahu dalších osm kapitol. Jak již z názvu vyplývá, autor v nich shrnuje vlastní zkušenosti s vedením skupin. V první kapitole (respektive v desáté kapitole - dle řazení autora) nás autor seznamuje s kroměřížskou terapeutickou skupinou, jejím řádem a programem, složením skupiny a terapeutickou koncepcí a vývojem skupiny.

Jedenáctá kapitola je nazvána Zkušenosti s jednotlivými složkami systému. Jinými slovy lze říci, že autor popisuje zkušenosti s jednotlivými terapeutickými směry či technikami. Věnuje se zde například: pracovní činnosti, projektivnímu kreslení, psychogymnastice, psychodramatu apod. Zajímavou částí zde i je část o sezení s rodinnými příslušníky. 

Ve dvanácté kapitole nám autor přibližuje své zkušenosti s organizací a velikostí skupin, kde řeší velkou otevřenou skupinu, dvě střední otevřené skupiny, malé a střední uzavřené skupiny a shrnutí zkušeností. Způsob vedení a orientaci skupin řeší autor ve třinácté kapitole. V rámci stylů je zde představen styl orientovaný na řešení aktuálních problémů členů, styl orientovaný na genetický náhled a znovu se vrací k roli terapeuta. 

Čtrnáctá kapitola - Životopisy a resumé pacientů - autor nás zde seznamuje s důležitostí a významem zpracování, sepsání a přednesení životopisu ve skupinách, které bývá běžnou částí skupinové práce. Nejenže nás profesor Kratochvíl seznamuje se základními informacemi ohledně práce se životopisy, ale i uvádí několik příkladů životopisů z terapeutických komunit. 

Patnáctá kapitola se věnuje problematice dokumentace o sezení, skupinách a pacientech. Autor zde podrobně rozebírá zápisy ze skupinových sezení, při kterých se věnuje doslovnému zápisu a závěrečnému hodnocení, dále zápisu dle schématu JTIT, neformálnímu zápisy s osobními dojmy, zápisu jako dokumentaci terapeutova postupu apod. Při analýze dokumentace o jedincích se profesor Kratochvíl věnuje souhrnu přijímacího vyšetření, průběhu léčby a závěrečnému zhodnocení. 

Předposlední kapitola je věnována kroměřížským výzkumům skupinové psychoterapie, kde autor popisuje dva výzkumy. Jde o výzkum efektu a výzkum procesu. V závěrečné - poslední, sedmnácté kapitole se autor zabývá Jistotou a úskalím skupinové psychoterapie v psychiatrii.ZÁVĚRJak zhodnotit dílo takového autora, jakým je profesor Stanislav Kratochvíl? To je otázka, které by se zřejmě dalo věnovat v samostatné práci. Domníváme se, že autor ve svém díle výborně předkládá souhrn jak teoretických znalostí, tak svých vlastních praktických zkušeností. 

Současně je třeba říci, že české literatury, která by se věnovala problematice skupinové psychoterapie není na našem trhu příliš. Obdobně tomu je i co do výčtu literatury zahraniční. Dovolíme si tvrdit, že přestože je literatury, která se věnuje skupinové psychoterapii málo, dostává se nám literatury velmi kvalitní. Tím máme na mysli jak zástupce domácí, tak zahraniční. Z domácích autorů je to právě dílo profesora Stanislava Kratochvíla a ze zahraničních autorů je to publikace Irvina Yaloma - Teorie a praxe skupinové psychoterapie. 

Pokud vezmeme v potaz, že literatura je skutečně tematicky zaměřená na skupinovou terapii - tj. nevěnuje se psychoterapeutické propedeutice, lze případnému čtenáři doporučit nejdříve základní seznámení s psychoterapií, jejími směry a technikami. K tomu může posloužit kniha Základy psychoterapie o Stanislava Kratochvíla, nebo Obecná psychoterapie od Jana Vymětala.