Psychologické profilování pachatele
Mgr. Martin Kosek, MBA
Text se věnuje forenzně-psychologické problematice stanovení a vytvoření psychologického profilu neznámého pachatele.
Při psychologické profilování se vysuzují pravděpodobné charakteristiky neznámého pachatele ze způsobu spáchání trestného činu, který se něčím vymyká, je nápadný, jiný než obvyklé případy a na místě činu je patrný individuální rukopis pachatele. Současně se přihlíží k psychologickému významu a skutečnému průběhu kriminálního jednání pachatele, charakteristikám obětí apod. Objasnit vlastní postup, kterým se řídí psychologické profilování, není jednoduché. S určitým zjednodušením lze říci, že utváření výsledného profilu neznámého pachatele probíhá ve třech na sebe navazujících krocích:
1) JAK byl čin spáchán (tzv. psychologická rekonstrukce průběhu činu),
2) PROČ byl čin spáchán (objasnění motivace pachatele vede k porozumění případu),
3) KDO čin spáchal (psychologický profil neznámého pachatele).
Profilující expert zpracovává veškeré dostupné údaje o případu tak, aby získal co nejvýstižnější a nejpodrobnější odpověď na uvedené otázky v pořadí JAK-PROČ-KDO.
V rámci prvního kroku jsou analyzována tzv. primární data, jako např. položení místa činu, kriminalisticky zajištěné stopy, pitevní protokoly, výpovědi osob vyslýchaných ve věci apod. V odborné terminologii se hovoří o tzv. behaviorální analýze místa činu (Američané používají termín scéna deliktu pro celostní nahlížení na místo činu). Tato analýza směřuje k vytvoření podrobné představy o tom, jak se kritická událost odehrála, jak se choval pachatel, jak zřejmě reagovala oběť, jaké aktivity proběhly nejdříve a co následovalo potom. Jedná se vlastně o speciální psychologickou rekonstrukci jednání pachatele a oběti.
V následujícím druhém kroku přechází profilující expert od popisu vnějšího chování k úvahám o vnitřní prožívání neznámého pachatele. Snaží se určit, proč byl čin spáchán. Ze způsobu, jakým byl čin proveden, lze usuzovat na určité pohnutky, které vytvářely motivační pozadí kriminálního jednání. Z těchto indicií je rekonstruována pravděpodobná motivace pachatele, která vysvětluje, jak se pachatel těsně před činem cítil, co prožíval v průběhu deliktu a jaké vnitřní pohnutky (motivy) spustily, udržovaly a zaměřovaly jeho kriminální chování.
Třetí krok zahrnuje utvoření samotného profilu, tj. sestavení pravděpodobných charakteristik osobnosti pachatele a shrnutí důležitých údajů o jeho osobě. Z poznatků o jeho chování (první krok) a poznatků o jeho prožívání (druhý krok) vytváří profilující expert celkový obraz o jeho psychickém založení, tj. Portrét osobnosti, který současně zahrnuje některé předpokládané sociodemografické charakteristiky, např. povolání, sociální příslušnost k určité vrstvě apod.
Psychologické profilování se dnes již opírá o vlastní teoretické zázemí. Jde o teoretické koncepce, které se uplatňují speciální při profilování a slouží jako vodítko pro vytvoření profilu v konkrétním řešeném případě. Příkladem je zvláštní klasifikace deliktů a z ní odvozená typologie neznámého pachatele. Pro účely psychologického profilování se rozlišují dva základní typy deliktů:
1. Organizované delikty
2. Dezorganizované delikty
Pro posouzení, zda je organizované či dezorganizované delikt, je rozhodující scéna deliktu, tj. místo činu. Při dezorganizovaném deliktu je scéna ledabylá, situační a náhodná, vše nasvědčuje tomu, že násilí vůči oběti bylo náhlé, obět byla útokem překvapena, často jsou přítomny sexuální aktivity s tělem oběti, tělo zůstává na místě činu, nezřídka i smrtící zbraň. Jiný ráz vykazuje scéna deliktu při organizovaném činu. Z různých indicií lze soudit, že čin byl připravován, volba oběti a místa činu má určitý řád, vlastnímu smrcení předchází jiné agresivní nakládání s obětí, scéna je často naaranžovaná, tělo oběti bývá transportováno jinam nebo přímo skrýváno, zbraň zpravidla chybí apod.
Dvojí scéně deliktu odpovídají i dva rozličné typy pachatelů. Při psychologickém profilování se zvažují dva základní typy neznámého pachatele:
1. Organizovaný typ
2. Dezorganizovaný typ
Dezorganizovaný pachatel představuje asociální osobnost, má spíše podprůměrnou inteligenci, v komunikaci je spíše neobratný, nepěstuje příliš sociální kontakty s druhými lidmi, nevede běžný sexuální život, zpravidla kvůli vlastní nedostatečnosti, často prodělal nepříznivé dětství, např. s přísným trestajícím otcem, žije samotářským způsobem, obvykle bydlívá poblíž místa činu.
Organizovaný pachatel představuje určitý protipól, disponuje průměrnou až nadprůměrnou inteligencí, je sociálně i sexuálně kompetentní, často mívá vysoký sociální status ve vlastní rodině, vykonává spíše kvalifikovanou práci, zpravidla žije s partnerkou, kriminálnímu činu předchází nezřídka situační stres (v rodině, zaměstnání apod.), v průběhu útoku ovládá svoji náladu, sleduje informace o vyšetřování po deliktu, je schopen změnit zaměstnání i bydliště.
Nakládání s tělem oběti je chápáno jako jeden ze znaků scény deliktu. V profilování se rozlišují tři základní způsoby nakládání s tělem oběti: odhození, ukrytí a vystavení. Odhození je chápáno jako příznak dezorganizovanosti, svědčí pro přítomnost panické reakce u pachatele bezprostředně po spáchání útoku, v jeho prožívání dominuje jediné úsilí - zbavit se těla tím nejjednodušším způsobem. Ukrytí je naopak interpretováno jako příznak určité organizovanosti. Je pravděpodobné, že pachatel svůj čin předběžně rozvážil, bezprostředně po činu zvládá své emoce, je schopen situačně účelného jednání. Vystavení těla naznačuje, že si pachatel přál, aby bylo tělo nalezeno. Je příznakem určité tendence k rituálnímu, symbolickému chování. Existují dvě hlavní pohnutky pro vystavení těla:
a) Osobnostní pachatelův zájem o oběť nebo její rodinu (pal lze současně předpokládat, že při volbě oběti se uplatnil určitý řád či princip, pachatel prožíval svůj vztah k oběti osobním způsobem, není nepravděpodobné, že se pachatel s obětí znali či potkali dříve).
b) Snaha vysmát se, provokovat rodinu a přátele oběti, anebo provokovat a dráždit policii a veřejnost.
Výsledkem naznačených kroků psychologického profilování je profil (portrét) neznámého pachatele. Zpravidla zahrnuje zejména následující údaje:
a) Pravděpodobné pohlaví pachatele a přibližný věk,
b) Rodinný stav a orientační odhad sociálních vazeb,
c) Dosažení vzdělání a předpokládanou úroveň rozumových schopností,
d) Pravděpodobné zaměstnání či profesní oblast,
e) Relativně stabilní, pro okolí zřetelné projevy chování,
f) Stupeň sexuální zralosti a eventuální sexuální deviaci,
g) Kriminální minulost,
h) Odhad bydliště ve vztahu k místu činu,
i) Pravděpodobnou reakci na vyšetřování,
j) Pravděpodobnost opakování deliktu.
POUŽITÁ LITERATURA:
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk.