POSTMODERNÍ OSOBNOSTNÍ VZORCE

4 typy osobnosti dle Zygmunda Baumana

Martin Kosek, 2020

Zygmund Bauman se dlouhodobě věnuje analýze postmoderní společnosti. Dle něho je trvalým atributem postmoderního životní stylu nespojitost, nekonsekventnost jednání a epizodičnost různých lidských činností (Bauman, 2006, s. 25).

Bauman v knize Úvahy o postmoderní době hovoří o 4 typech osobnosti:

Jak rozumět pojmu typ osobnosti? Psychologie užívá termín typologie poměrně často (např.: introvert, extravert, cholerik, melancholik, leptosom etc.). Bauman jako sociolog poukazuje na čtyři vzorce či modely postmoderní osobnosti. Současně podotýká, že tyto vzorce se objevovaly i dříve, avšak dnes se stali normou v každodenním životě (dříve byly jejich role marginální) a dříve byly tyto role otázkou volby, dnes již ne, dnes prostě jsou.

Poukazuje tím současně na mnohoznačnost dnešní doby, která je dána pocitem svobody. [1] V detailu však hovoří o typologizaci s tím, že dříve ji nebylo tolik třeba, a to s ohledem na to, že lidé tolik necestovali (většina lidí měla ve světě své jasné místo). Potřeba osobnosti [2] se dle Baumana objevuje s důsledkem růstu mobility a anonymity života v městských aglomeracích [3].

Současně Bauman upozorňuje na určité nebezpečí anonymity - klam, podvod (snadno se můžeme vydávat za někoho, kým nejsme, přetvařovat se atd.). V návaznosti na anonymitu sociologicky pohlíží na téma identity: "Tázání se po identitě vychází z pocitu rozkolísanosti existence... Identita je něco, co se konstituuje" (Bauman, s. 27). Obsahuj tedy dva propojené problémy:
1. Odlišnost vlastní osoby od jiných
2. Kontinuita osobnosti, trvání jejich charakteristických rysů, které se proměňují.

Bauman se zde (v tématu identity) odvolává na Simmela - v záplavě prchavých zážitků se člověk vrací k sobě samému v naději, že najde opěrný bod. JÁ je poslední bod nalezení přístavu. Identita je pak ohnisko neklidu, schizofrenie je dle něho mor moderního života [4]. Z historického pohledu na identitu optikou filosofie může pozorovat tyto dva proudy:

Můžeme se zaměřit na to, co je těmto pohledům společné. Identita je jak v raném pohledu, tak pozdějším chápána jako něco, co souvisí s procesem životního hledání[6].

Nejvýraznější rys postmoderní společnosti (dle Baumana):

Bauman se domnívá, že tímto rysem je absence sociálních struktur, jež by jednou provždy (po dobu realizace životního projektu - naší identity) určovaly rámce toho, co je možné, současně také byly oporou pro to úsilí, jež je orientováno k realizace kterékoli z vybraných možností. Můžeme uvést tyto příklady:
- Kvalifikace: málo kdo dnes vystačí s 1 kvalifikací pro celý život. [7]
- Záruka stálého povolání: lidé povolání často mění, často v kombinaci se změnou kvalifikace. [8]

Právě tento rys má dle Baumana dopad na budování či hledání naší identity. Domnívám se (Martin Kosek), že v to případě bychom mohli použít termín Mnohost identit. Co mám tímto termín na mysli? Uvědomme si množství rolí, které soudobý člověk má - jde o množství rolí osobních, profesních a organizačních. Například jsme učitelé na vysoké škole, současně máme své privátní terapeutické praxe, do toho pracujeme jako lektoři pro neziskové organizace, jsme ve vedení jiné neziskové organizace, aktivně působíme jako trenéři ve sportovním oddílu, kde však současně působíme jako lektoři pro nové kolegy trenéry a současně konzultujeme výchovně-pedagogicko-osobnostní problémy cvičenců. Dále jsme v roli partnera, syna, vnuka, kamaráda atd.

Obecněji řečeno - mnohost identit vede k požadavku na jedince ve smyslu jeho schopnosti adaptace či flexibility. Tím mám na mysli přizpůsobení se novému, rychle aktualizovat sebe sama, rychle změnit svoje směřování. Můžeme mít dojem, jako kdyby byl člověk přesycen množstvím rolím, což dále může komplikovat uchopení vlastní identity. Současně zde můžeme vnímat další souvislosti, včetně souvislostí věkových.

U věkově starších osob dochází pod vlivem stáří k postupnému úbytku energie, kognitivní schopnosti mohou být méně pružné, a tak i adaptace může být pro takového člověka mnohem náročnější. Jednoduchým příkladem mohou být obchodníci v nejmenované pojišťovně, který v ní pracuje 20 let. V roce 2020 došlo k fúzi s jinou pojišťovnou. Současně došlo k novým legislativním požadavkům. Tento rok tedy obchodníci zažívají celou řadu změn, včetně požadavku na naučení se velkého množství nových informací a splnění příslušných zkoušek, které zákon ukládá.

Část obchodníků, která je již starší (dle zkušenosti jde zejména o osoby starší 50 let) zvažuje zcela ukončit svoji kariéru v dané firmě. Část z nich chce hledat štěstí u jiných obdobných firem a alespoň zůstat v oboru, další část zvažuje zcela změnit obor. Někteří z nich, kteří mají potřebné finanční zajištění zvažují předčasný odchod do důchodu.

V opačném případě se může zaměřit na osoby věkově mladé, které teprve vstupují na pracovní trh. Pozorujeme rysy nestálosti, neustálého střídání zaměstnání, a to jak oborů, tak zaměstnavatelů. Někteří z nich aplikují tuto nestálost i na své partnerské vztahy. Zvláštním příkladem řečeno - své partnery střídají jako ponožky.

Nyní vrátíme zpět k myšlenkám Baumana. V souvislosti s doposud uvedeným se Bauman zaměřil na to, jak dnes být úspěšný. Jedná se (dle jeho názoru) o tyto charakteristiky:

Dle Baumana se nejlépe daří těm, kteří nejsou úzkoprofilově svázáni, tj. nemají úzkoprofilovou specializaci. To však má dopad do mezilidských vztahů, mizí fenomén "dokud nás smrt nerozdělí". I vztahy se stávají plastické [10]. Bauman se ve své práci odvolává i na Giddense. Ten užívá termín souběžná láska (confluent love). Projevuje se následovně:

Bauman na základě všech zmíněných skutečností dospívá k těmto závěrům:

Můžeme ještě doplnit, že z hlediska kultury zmiňuje Bauman i Baudrillarda (s. 38): "Uvnitř nasycenosti se skrývá prázdnota - smyslová, významová, emocionální". [14]

Zevloun

Resumé:

Jde zde o popis tzv. čistých typů. Lze říci: Každý z nás je tak trochu Zevloun, Tulák, Turista či Hráč. Někdo nám však může ve společnosti připadat jako čistý typ.

[1] Poznámka autora: Mohli bychom říci, že dnes můžeme všechno. Jako kdyby tím byla dána určitá rozplyzlost doby. Kdy nejsou tak jasné hranice, jako dříve. Můžeme studovat, cestovat, pracovat - z domu, ze zahraničí, v mezinárodních týmech, můžeme kloubit cestování a práci. Pokud dnes pracuji v Praze, mohu se rozhodnout a zítra začít pracovat v Milánu. Během dne změnit svůj život, přestěhovat se, změnit práci, přátele.

[2] Poznámka autora: přesně řečeno, nejde o osobnost tak, jak ji chápeme v psychologii, ale spíše o určitou typologii = říkáme, že určitá část lidí sdílí určitou podobnost, oproti jiným lidem, kteří zase mají odlišnou podobnost. Podobně, jako je tomu temperamentové typologie (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik).

[3] Mohli bychom říci, že jde tedy o typologii, která má napomoci identifikovat lidi v davu (popsat je, pojmenovat je).

[4] V souvislosti s IDENTITOU má Bauman spíše na mysli (než schizofrenii) tzv. Mnohočetnou poruchu osobnosti (tyto dvě nemoci si lidé často pletou). Mnohočetná porucha osobnosti se vyznačuje dojmem, že v nás není jedna osobnost, ale hned několik. Taková osoba pak myslí, hovoří, jedná a prožívá dle aktuálně "aktivované" osobnosti. To by dávalo smysl v kontextu identity. Tedy jakého si zmatku ve vlastní identitě. Máme dojem, že jsme takový, ale i makový. Ztrácíme se v sobě sama, takže ani nevíme, kdo ve skutečnosti jsme.

[5] Vhodnější termín se nám jeví (oproti vynalézáme) "tvoříme" či "konstruujeme". To znamená, že touto optikou je na nás, abych si vytvořili sebe sama takového, jakým chceme být.

[6] Tato skutečnost nám ukazuje, že je zapotřebí určité naše úsilí, že identita není nic samozřejmého, že je na nás, jak "se najdeme" či "jak se vytvoříme".

[7] Výše popsanou skutečnost můžeme chápat jako opozit vůči společnosti tradiční - můj otec praděd byl kovář, můj děd byl kovář, můj otec byl kovář a já budu také kovářem.

[8] V souvislosti s problematikou marketingu můžeme uvést příbuzné jevy. V postmoderní společnosti pozorujeme nejen absenci trvalých sociálních struktur, současně pozorujeme velkou rychlost změn. Právě to je zásadní pro marketing. Můžeme říci, že společnost (a její struktury, systémy etc.) se neustále proměňuje. Právě na tyto změny musí umět marketing nejen pružně reagovat, ale současně určitým způsobem trendy vytvářet. Kreativita se projeví právě v něčem novém, originálním, co bude určovat směr. Důkazem takových proměn jsou nejen "živé sociální sítě", ale i "online sociální sítě". To, co fungovalo a platilo na FaceBooku včera, dnes již neplatí (jak z hlediska příspěvků, tak z hlediska funkcionalit, efektivity reklamy, způsobu oslovování zákazníka apod.).

[9] Psychologicky zde můžeme nahlížet na souvislosti v psychologické diagnostice. Užitečným nástrojem pro posuzování daných kritérií úspěchu se ukazuje dotazník LMI - Dotazník motivace k výkonu. Zde se dokážeme zaměřit právě na posouzení adaptace, schopnosti učit se a další významné charakteristiky, které mají vliv na posuzování profesního výkonu. Na trhu samozřejmě existují i další testy, se kterými je vhodné LMI kombinovat. Z hlediska vzdělávání je nutné pomáhat organizacím a lidem v nich rozšiřovat výše zmíněné charakteristiky úspěchu.

[10] Ve smyslu dnes spolu jsme, zítra již ne.

[11] V tomto bodě nám to může nápadně připomínat charakteristiku tzv. psychopatického vztahu - psychopat zůstává ve vtahu pouze do doby, dokud mu poskytuje nějaký užitek (např. finance, bydlení, práci, sex atd.). Obecně vnímáme, že různí odborníci z řad psychologů (např.: prof. Radek Ptáček) či z řad psychiatrů (např. MUDr. Radkin Honzák, CSc.) upozorňují na tzv. psychopatizaci společnosti.

[12] Podobně, jako TV seriál. Nemusím vidět všechny díly, abychom pochopil celek. Viz nekonečné seriály typu Ulice na TV Nova. Některé postavy přijdou, chvíli se vyskytují - neznáme jejich minulost, ani je nebudeme vídat v budoucnosti. Prostě jen jsou.

[13] Pro úspěšné sdělení je dle Baumana důležité od počátku přislibovat pomíjivost a přechodnost. Toto můžeme pozorovat v marketingové komunikaci, respektive v různých marketingových kampaních: "krátkodobá akce", "slevy platné od, do", "Black Friday" apod.

[14] Naše společnost je přesycená velkým množstvím stimulů (podnětů), přesto cítíme prázdnotu. Domnívám se (Martin Kosek), že sledujeme zajímavá paradox. Přesto, že jsme přesyceni, cítíme se uvnitř prázdní. Jinak řečeno - právě proto, že jsme přesyceni, cítíme se uvnitř prázdní, nedokážeme si vytvořit vlastní identitu, najít sebe sama. Zažíváme existenciální prázdnotu.