Émile Durkheim

Mgr. Martin Kosek, MBA

Jedna z dalších zakladatelských osobností sociologie Émile Durkheim - spjat zejména s pojmy: sociologismus, sociální fakta nebo kolektivní vědomí.

SOCIOLOGIE ÉMILA DURKHEIMA

Daleko trvalejší vliv na moderní sociologii mělo dílo dalšího francouzského myslitele, Émile Durkheima (1858 až 1917).

Durkheim sice vycházel z některých Comtových názorů, ale současně považoval myšlenky svého předchůdce za příliš spekulativní a vágní.

Domníval se, že se Comtovi nepodařilo úspěšně uskutečnit jeho vlastní záměr, totiž postavit sociologii na vědecký základ.

Aby se sociologie stala vědou, musí podle Durkheima zkoumat sociální fakta - aspekty sociálního života, která mají rozhodující vliv na jednání jedinců, například ekonomické podmínky a vliv náboženství.

Durkheim byl přesvědčen, že společenský život je nutno zkoumat se stejnou objektivitou, jakou se vyznačují přírodní vědy. Jeho známou první zásadou sociologie bylo "zkoumat sociální fakta jako věci".

Chtěl tím říci, že je možné společnost analyzovat se stejnou důsledností jako přírodní přírodní jevy či předměty.

Podobně jako ostatní významní zakladatelé sociologie se i Durkheim zabýval především změnami, jimiž společnost procházela za jeho života.

Za hlavní pouto, které udržuje společnost v chodu jako celek, považoval sdílené hodnoty a zvyky.

Jeho analýza sociální změny vycházela z rozvoje dělby práce. Durkheim zastával názor, že dělba práce postupně nahrazuje náboženství jako základ sociální soudržnosti.

Jak se proces dělby práce šíří, prohlubuje se vzájemná závislost lidí, protože každý potřebuje zboží nebo služby, které zajišťují osoby vykonávající jiná zaměstnání.

Podle Durkheima jsou procesy změn v moderním světě tak bouřlivé a rychlé, že vyvolávají značné sociální problémy.

Tyto problémy spojoval s anomií - pocity nezařazenosti a bezradnosti, které vznikají jako následek moderního společenského života.

Tradiční mravní hodnoty a měřítka, která vycházela především z náboženství, se v důsledku moderního společenského vývoje do značné míry hroutí. Výsledkem je to, že mnozí jedinci v moderní společnosti mají pocit, jako by jejich každodenní život postrádal smysl.

Jedna z Durkheimových nejslavnějších studií, publikována v roce 1897, se zabývala analýzou sebevraždy. Zdálo se, že jde o čin ryze osobního charakteru, vycházející z hlubokého zoufalství jedince. Durkheim však ukázal, že sebevražedné jednání podléhá značným společenských vlivům, mezi něž patří anomie.

Statistiky sebevražd v různých zemích v různých zemích vykazují z roku na rok určité pravidelnosti, u nichž je nutno hledat sociologické vysvětlení.

Protože vůči této Durkheimovy studii lze uvést řadu námitek, zůstává klasickým dílem, jehož význam pro sociologii je stále aktuální.

POUŽITÁ LITERATURA
GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.